TEST DNA – PRA Cord 1

Důležité oznámení chovatelům anglického špringršpaněla týkající se výzkumu progresivní retinální atrofie:

1. Dr. Gary Johnson z university v Missouri ve Spojených státech a Dr. Cathryn Mellershová z Animal Health Trust ve Velké Británii identifikovali DNA mutaci, která představuje zásadní rizikový faktor pro rozvoj Progresivní Retinální Atrofie (PRA) u plemene anglický špringršpaněl.

2 . test DNA je nyní dostupný jak v USA, tak ve velké Británii, spolu se souvisejícími informacemi.

3. procento testovaných jedinců ASS, jejichž výsledek byl „postižený“ (affected) nebo „přenašeč“ (carrier) je velmi vysoký!

4. 80 % ASS testovaných ve Spojených státech bylo označeno buď jako „postižení“ nebo jako „přenašeči“ této mutace.

Dobrá a špatná zpráva:

Dobrá zpráva spočívá ve faktu, že existuje DNA test, který dokáže jednoznačně oddělit jedince „čisté“ („clear“) (dva normální nepostižené geny) od „přenašečů“ („carriers“) (jeden normální a jeden zmutovaný gen) a „postižených („affected“, oba zmutované geny), u kterých je vysoké riziko pro rozvoj PRA. Díky tomuto testu můžeme do budoucnosti eliminovat psy s dispozicí pro PRA.

Špatnou zprávou je, že ve Spojených státech bylo z 1100 testovaných špringrů jen 20 % „čistých“, 38 % „přenašečů“ a 42 % „postižených“ jedinců.
Lze předpokládat, že následný výzkum ve Velké Británii a Evropě přinese podobné výsledky a mohl by mít likvidační účinek pro mnoho dosud úspěšných chovatelských programů.
Je třeba mít na paměti, že vyloučení psů s rizikem pro PRA z chovu je proces dlouhodobý a může trvat i několik generací.

DNA test je přesný a jednoznačný, ačkoli nedokáže určit, ve kterém věku se u postiženého jedince PRA klinicky projeví.
 

Závažná zjištění pro chovatele anglických špringršpanělů:

Mutace je rizikový faktor pro rozvoj PRA!
Většina jedinců testovaných v USA, jejichž výsledek vyzněl „postižení“, neměla faktické problémy a jejich majitelé je považovali za zdravé. U některých z těchto psů se v pozdějším věku rozvinula PRA, ale někteří zůstali bez zrakových problémů až do vysokého stáří.

Na druhou stranu u klinicky nemocných jedinců byla v 95% případů objevena tato mutace a pouze 5% nemocných se jednalo o jinou formu, která se tímto testem nedá zjistit.

Studie provedená v USA dochází k závěru, že rozvoj PRA je přibližně 20 x vyšší u jedinců „postižených“, než u „čistých“.

Chovatelé by tedy měli preferovat chovné jedince s výsledkem „normální“ a zvažovat, za jakých podmínek použít „přenašeče“ a psy „postižené“.

Doporučení chovatelům anglických špringršpanělů:

Přestože věříme, že se chovatelé ASS budou snažit eliminovat PRA v budoucích generacích, také věříme, že k tomuto problému budou přistupovat rozumně. Tato mutace je totiž u plemene anglický špringršpaněl natolik rozšířená, že úplné vyloučení „přenašečů“ a „postižených“ z chovu by vedlo k likvidaci dosud úspěšných chovatelských programů.

Střízlivým přístupem by bylo položit tento problém na stejnou úroveň jako například nedostatek pracovních vloh, špatnou hřbetní linii nebo nekorektní pohyb.

„Postižení“ jedinci by měli být považováni za větší problém než „přenašeči“.

Chovatelé anglických špringršpanělů by tedy měli k tomuto problému měli přistupovat stejně jako doposud k jiným – tj. ve své práci se snažit o co nejkvalitnější odchovy a pečlivě zvažovat chovatelský program.
 

Z materiálů SESSS připravila kompilát a přeložila Mgr. Renáta Tetřevová